Příšovice - Příhrazy
Oblíbeného "Dřevěňáku" se již několik let účastní i členové Bakajdy. Pro neznalé jde o triatlonový závod jednotlivců, který se skládá z plavání (cca 800 m), silničního kola (108 km) a běhu (12 km).
Ještě v opojení z právě proběhnuvšího triatlonového závodu Dřevěný muž 2011, pořádaného hradišťskými horolezci 25.6.2011 v Příhrazech, si dovolím přijít s malou reportáží z akce. Závodu se i letos zúčastnila poměrně početná skupina Bakajďáků a spřízněných duší, a jelikož dosažené výkony byly opravdu vynikající a jelikož jsem se s mnoha kamarády během závodu potkal, v několika odstavcích se k závodu vrátím.
V 8:00 byl triatlon odstartován plaveckou částí. Ta tradičně probíhala na malém Písečáku v Příšovicích. Plavecký úsek byl letos o něco delší než loni a jeho záludnost spočívala i v tom, že bójka označující obrátku nebyla z místa startu vidět. To očividně těšilo kamaráda Karlose, který na vodě hlídkoval v kánoi. Ujišťoval nás, že obrátka, je jen kousíček za ostrovem. Nebyla. Úsek měl nakonec nějakých 800 m a voda byla - vzhledem k teplotě vzduchu 12 st. C - velmi příjemná. Nejlépe z Bakajďáků zaplaval DJ. Pokud bychom výsledky rozšířili ještě o další kamarády, které někteří můžete znát, o něco rychlejší než DJ byl Olda Jandík. Následovala moje maličkost, pak Petr Ječný, Dušan Šimon atd.
Nevím, kde dělají soudruzi chybu, ale fakt je, že DJ vždycky vyleze z vody dřív a z depa na kolo vyjíždí vždycky později než já. Nejinak tomu bylo i tentokrát. Možná i proto mu ujel první důležitý vlak a dotáhl se až mnohem později. Po startu cyklistického úseku nebylo příliš s kým jet - na slušně jedoucí borce 200 m přede mnou jsem se neměl šanci dotáhnout a maníci kolem odmítali jet. Takže se čekalo, až k nám dorazí nějaká skupina za námi. Netrvalo to dlouho a přijelo asi šest střelců, k mé radosti mezi nimi byl taky Turnovák Péťa Ječný. S Jáčmou jsme se pak v podstatě až do cíle již nerozdělili. Za chvíli se přiřítila další silná skupina a nastalo peklo. Hned v prvním kole se jela podlaha, teda aspoň pro mě, třepotal jsem se v pelotonu, na rovinách se jelo i 43 km/h. A mělo být hůř. Po příjezdu do Kněžmosta následovala nejtěžší část okruhu, v podstatě jediné místo, kde se na trati rozhoduje, a tou je táhlé stoupání na Boseň, letos zhusta okořeněné silným protivětrem. Před námi se na dohled objevila asi 15-ti členná vedoucí skupina. Přišláplo se ještě více, a jelikož jsme se k vedoucí skupině opravdu přibližovali, dupalo se zase více. Na Boseň se to dalo ještě utáhnout, ale k parkovišti pod Valečovem Péťu, mě a pár dalších borců naše skupina oddělila, aby hned nato splynula s tou vedoucí. Chybělo nám nějakých 100 metrů a věřím, že s tímhle balíkem bychom pak už do čtvrtého kola vydrželi. Takhle jsme zůstali sami a postupně jsme se s Jáčmou a ještě jedním borcem sjeli a pokračovali jen ve třech. To samozřejmě znamenalo obrovskou ztrátu a hlavně její narůstání. Jeli jsme svižně, ale rozumně, a doufali, že k nám zezadu brzo někdo dorazí. Nestalo se. Za následující okruh a půl jsme naopak my pohltili dva jezdce, ale i přesto naše ztráta na velkou vedoucí skupinu, v níž se pohyboval i výborně jedoucí Olda Jandík, narostla až na 12 minut! Musím poděkovat Jáčmovi i druhému neznámému borci, že to za mě v těchto chvílích hodně tahali a na rovinách to drželi alespoň kolem 34 km/h. Kopce a občasné terénní vlny mě bavily, ale tempařské roviny bych zrušil. V polovině třetího okruhu se k nám najednou přihnaly v podstatě dvě skupiny. S tou první přijel DJ a s druhou Hradišťák Vláďa Špetlík. Zas bylo veseleji, od této chvíle naše ztráta na čelo přestala narůstat. Musím vyseknout obrovskou poklonu Vláďovi Špetlíkovi za to, co ve skupině předváděl. Jestliže se v této zhruba 20-ti členné skupině na čele točilo přibližně pět borců, Vláďa z toho strávil na špici možná polovinu času. Rozum mi to nebral a nebere ještě ani teď. Vláďa jel sice na suprovém materiálu, jehož zapůjčení mu od Treku zprostředkoval Šaui, a který sám Špetla vychvaloval až do nebe, ale i tak to musí být hlavně v nohách. Klobouk dolů. Aktivní ve skupině byli také DJ a Jáčma. Oběma to jelo také nádherně, radost pohledět. Opravdu krásná cyklistika. Čtvrté kolo již bývá nadoraz, síly docházejí a obvykle opět rozhoduje stoupání z Kněžmosta a následný přejezd kolem Valečova na Zásadku. K mému překvapení ale v protivětru najednou nikdo nechtěl jet, jako by se borci báli vydat se ze zbytku sil a nebýt pak připraven na trhání balíku. Těsně před Bosní se balík málem zastavil. Zvednul jsem se ze sedla, jen proto abych si vyšlápl v tempu krátký prudší kopeček k odbočce na Valečov. Bohužel jsem tím spustil to, na co se čekalo. Dopředu vyrazil Špetla ještě se dvěma borci, horko těžko jsem se jich držel, ale asi by to i šlo, kdyby to najednou chlap jedoucí přede mnou neodpojil. Než jsem se vzpamatoval, byla vedoucí dvojka o třicet metrů vepředu a to znamenalo konec. Na stejném místě jako v kole prvním. Ohlédnu se a za mnou taky díra. Vyjedu kopec nad Zásadku a ve sjezdu se nechávám dojet nově zkonsolidovanou skupinou. Kromě Jáčmy vlastně nikdo nechce jet, tempo hrozně upadá, vedoucí dvojka je dávno v trapu. Padne pár hlasitějších slov, ale kromě Jáčmy, DJe a asi dvou dalších se k tahání skupiny nikdo nemá ? názorný příklad, jak lze na posledních pěti kilometrech prohospodařit 3-4 minuty času.
Mezitím se bojovalo také na dalších místech. Pěkně závod rozjeli Dušan, Šťopa i Michal Palounek. Jeli společně ve skupině s dalším turnovským kamarádem Zdendou Fričem. V průběhu druhého okruhu se Dušan se Zdendou od kluků odpojili a postupně získali náskok několika minut. Zatímco Dušan se Zdendou vydržel po celý cyklistický úsek a dojeli spolu i do cíle této části, Šťopa s Michalem pohromadě nezůstali a vytvořil se mezi nimi malý časový rozdíl.
Do cíle cyklistické části nejdříve z našeho širšího okruhu dorazil zmiňovaný Olda Jandík, a jelikož má letos hodně naběháno, vypadalo to na velmi slibný výsledek. Poté přijel Špetla, který právě v posledních kilometrech odjel z naší skupiny. Špetla si v depu před během s ničím nelámal hlavu a stihnul vyzunknout tradiční pivko proti křečím. Na trať proto vybíhal až za DJem, který do cíle cyklistiky dojel ve skupině se mnou a Péťou Ječným. Z depa jsem nejdříve vybíhal já, pak Jáčma, po něm DJ a nakonec Vláďa Špetlík. Na trati se na mě dotahuje jeden ze soupeřů, předbíhá mě a získává náskok asi 150 metrů, který je nadále konstantní. Později potkávám Oldu Jandíka, který se po trati běhu již vrací zpět do cíle, běží mu to parádně. Mně trvá v podstatě polovinu závodu, než se rozběhnu, zato na obrátce u Podvyskeřského mlýna se začínám cítit málem skvěle. Předbíhám několik soupeřů a začínám dotahovat i onoho borce přede mnou. Při náběhu do terénu ovšem přijde špatné došlápnutí a zničehonic do stehna vystřelí křeč. Minutu a půl nohu přemlouvám, pak se vydávám dál, rozhodnutý, že toho borce, co běžel přede mnou, musím do cíle dorazit. V poslední čtvrtině závodu se na něj opravdu začínám rychle dotahovat a svou snahu dovršuji 200 metrů před cílem. Malá mise splněna, s běžeckým úsekem a posunem o cca 5 míst panuje spokojenost.
Skvěle běží taky Jáčma, na obrátce na mě ztrácí asi 2 minuty. Chvilku za ním se již objevuje Špetla, který předběhl DJe. Ten ztrácí asi minutu a vypadá to, že závěr cyklistiky jel už zřejmě nadoraz. S větším odstupem se na trati pohybuje Zdenda Frič, který mezitím utekl Dušanovi. Zdenda běží lehce a moc pěkně, letos hodně běhal a je to znát. Dušan si to užívá, běží, co umí a tak, aby vydržel. Asi čtyři minuty za ním se v polovině běžeckého úseku pohybuje Šťopka. Několik minutek za ním pak Michal Palounek.
Do cíle dobíhá jako první samozřejmě Olda Jandík, a to na 15. místě! Druhý jsem do cíle dorazil já na 24. místě. Za chvilku se objevuje Jáčma na 29. místě a po něm Vláďa Špetlík na 33. místě. Následně dobíhá DJ (37.), v běhu přece jenom nějakou tu ztrátu po skvěle rozjetém závodě nakonec nabral, ale i tak je to parádní výkon a výsledek. Úžasný výkon předvádí Zdenda Frič (62.), v plavání tradičně vzadu, ovšem výborný na kole a ještě lepší v běhu. Po něm pak doráží Dušan (71.), očividně spokojený s průběhem závodu i výkonem. Asi čtyři minuty ho dělí od Šťopky (73.), který si jen protrpěl malou krizičku ve Skokovech (naštěstí měli zavřeno, takže nenabral větší ztrátu), ale nakonec se znovu výborně rozběhl. Asi půl kilometru před cílem dokonce mudruje něco o tom, že se mu do cíle ani nechce a že prožívá krásnej den. Za Šťopkou potom doráží na 83. místě Michal Palounek.
Hvězdami dne jsou pro mě Vláďa Špetlík za neuvěřitelný výkon na kole a samozřejmě Olda Jandík za celkový výkon. Olda se oproti loňsku zlepšil o 25 míst, celkový čas vylepšil o těžko uvěřitelných 27 minut a jen v samotném běhu se na 12 km trati zlepšil o 15 minut! Výrok dne ovšem putuje samozřejmě za Šťopkou:
"Hele, ukaž mi, jak vy jako běháte?"
"Cože? Jak běháš ty?"
"No, já mám z toho hrozně omlácený kotníky."
Opět uznávám, že Dřevěňák je pro mě opravdový zážitek, srovnatelný snad s Krkonošskou 70. Jako loni ho i letos uzavírám s předsevzetím, že na příští rok opravdu natrénuju... Děkuju Lucce za focení a bezvadné zázemí při závodě a Jardovi Šefců za pivo v cíli.
Dan S.
