Fotbal

Krchleby : Bakajda 7 : 5 Opět uplynul rok a nastal čas, kdy se sjíždějí individuality fotbalových a jiných týmů vlastí českých, aby vytvořily Bakajda fotbal tým.Aby spojily všechny své myšlenky, síly a um a potrápily dalšího soupeře. Urostlí obránci nedovolí útočícímu soupeři pronikat do bezprostřední blízkosti vlastní branky, šlachovití halvi zásobují útok přesnými přihrávkami, a ten pak soupeřovy beky přivádí k šílenství pomocí skvělých fint a přesné střelby, která nezřídka končí v síti za brankářovými zády. Tak nějak by to mohl napsat Eduard Bass. Já se ovšem musím odtrhnout od romantiky rytířských klání na polích sportovních a zcela reálně popsat tu letošní mizérii. Za soupeře pro letošní rok byl vybrán, kontaktován a posléze dojednán celek Krchleb. Oproti loňsku jsme slevili z kvality soutěže(1.b třídu kopající Rejšice nahradily Krchleby z Okresního přeboru) nikoli však z kvality soupeře. Krchleby totiž bojují o postup do 1.B třídy a je to tudíž soupeř stejně zdatný, ne-li zdatnější než Rejšice, s kterými jsme loni remizovali 3-3 hlavně diky neuvěřitelnému štěstí Vojty Maliny. Výkop byl stanoven na 30.7. v 17 hodin, což rozzářilo nejednu tvář v našem týmu. Je-li zmíněna nejedna tvář, není ten výraz daleko od skutečnosti. Těch tváří bylo totiž jen o něco víc než jedna, ale co je hlavní, pořád jich bylo míň než 11, což je pro fotbal cifra dost podstatná.To všechno bylo způsobeno velkým počtem zranění, absencí ze směšných důvodů(Adam, jeho svatba a svatební cesta) a špatnou morálkou hráčů vůbec.(Tomáš Chromý si radši spálil záda na stavbě). Jediným plusem je, že se mezi tři tyče postavil stejně jako loni Martin a pojistil si svým výkonem místo jedničky v naší bráně. Páteř týmu tvořená Danem Sedláčkem, Vojtou a Víťou Malinou, Banánem, Lukášem Michlem, Vláďou Frenclem, Matějem Trejtnarem, Danem Veselým a Jankem Blažkem musela být doplněna hosty. Luboš se postavil do středu zálohy a stal se hlavním strůjcem našich útočných aktivit. Boban měnil místa podle potřeby a taky u něj bylo znát, že není jen do počtu. Do zadních řad byl angažován Jirka Hrodek přezdívaný U2 a Tomáše Chromého nahradil jeho bratr Petr. Budiž jim projeven vděk za to, že zápas neskončil blamáží. Před zápasem každý hýřil optimismem a předváděl technické finesy. Zato po zahajovacím hvizdu rozhodčího jako by Brazilci zmizeli. Hráli jsme bez nasazení a čekali, kdy se domácí porazí sami. Naštěstí soupeř začal stejně jako my. Za rychlejší chůze se sice pokusil o střelu hned v druhé minutě, byla ovšem značně nepřesná. I nadále si obě mužstva v chůzi zkoušela různé druhy herních činností a za zmínku snad stojí jen činnost naší obrany, která si dodávala sebedůvěru kličkami a nahrávkami uvnitř vlastního vápna, a ulička, kterou Vláďa Frencl vysunul Janka. Tomu se už ale nepodařilo přihrát před branku. Do poklidného průběhu zápasu zapadla i první branka v naší síti. To soupeřův kolmý pas převzal Viktor Malina v poklidu odstavil dotírajícího útočníka a odevzdal míč Sedymu k dalšímu zpracování. Ten s ledovým klidem nahrál Vojtovi a tím měl být pobyt míče na naší polovině ukončen. Vojta však chtěl míč vrátit Sedymu. Tento úmysl nebyl zdaleka tak hrozný jako jeho reálné provedení. Přihrávka byla tak mizerná, že ji soupeřův útočník v poklidu převzal, udělal Sedymu kličku do protipohybu a s ještě větším klidem zavěsil. V osmé minutě jsme prohrávali 0: 1. I nadále měl zápas poklidné až ospalé tempo. Obě mužstva se pokoušela vytvořit si pár náznaků šancí, ale gólovou vytvořilo naše mužstvo ve 12.minutě. Stav se však bohužel měnil na 0 : 2 pro našeho soupeře. Při centrovaném míči do našeho vápna se nedohodli stopeři U 2 a Sedy. Míč mezi nimi propadl a následnou polostřelu U2 v podstatě zpracoval pro útočníka domácích.Ten šancí nepohrdl a našeho gólmana si opravdu vychutnal. První vážnější šanci tentokrát před soupeřovou brankou jsme si vytvořili minutu po obdrženém gólu. Dan Veselý našel uličkou Viktora Malinu. Jeho klička brankáři byla ovšem příliš dlouhá. Po této šanci to vypadalo, že se i nám podaří vstřelit nějakou tu branku byl to však opět soupeř, který se mohl radovat. V 16.minutě se domácí uvolnili narážečkou na naší levé straně a od brankové čáry odcentrovali. Sedy šel do míče zcela nedůsledně, ten proletěl k úplně neobsazenému hráči, který si už na malém vápně s míčem poradil. Stav 0 : 3 a hlavně způsob hry našeho týmu byl opravdu hrůzný. Za tohoto stavu se projevila intuice hrajícího manažera Vládi Frencla, který poslal na hřiště Janka, i když ten mírně protestoval. (Zřejmě si moc neodpočinul). Ten se jenom chvíli rozkoukal, naběhl si na Lubošovu kolmici a s ledovým klidem skóroval. Snížení na 1 : 3 jen dvě minuty po třetím obdrženém gólu nás postavilo na nohy. Co však bylo důležitější, začali jsme víc bojovat a nenabízeli jsme soupeři šance na stříbrném podnosu. Výjimkou byla 25 minuta, kdy nás skvěle podržel brankář hned dvakrát po hrubkách naší obrany. Co však byla platná bojovnost, když měl soupeř míč na kopačkách a my se přes půlku dostávali jen zřídka. Hra se začala lepšit až po 30 minutě. To jsme se nastěhovali na soupeřovu polovinu a vytvořili si několik šancí. Gólové vyjádření naší převahy zařídil opět Janek, kterého našel Lubošův centr přesně mezi stopery. Janek si míč zpracoval a zavěsil snad s ještě větším klidem než poprvé. Třicátá pátá minuta a stav 2 : 3 dodal naším fanouškům víru v obrat zápasu. Zbylých deset minut prvního poločasu se odehrálo opět v poklidu, i když si soupeř vytvořil více příležitostí k vstřelení branky než naše mužstvo. Obrana už teď pracovala s větší jistotou a také s větší dávkou štěstí než v úvodních minutách. Navíc Martin chytal s jistotou. Přiznejme si, že na žádném gólu nenese ani zlomek viny. Do druhého poločasu jsme nastupovali s odhodláním zvrátit nepříznivý výsledek a první minuty tomu odpovídaly. Začali jsme náporem a přitlačili soupeře před vlastní vápno. Srovnání skóre pak přišlo v 52 minutě. Luboš vybojoval u postraní čáry míč, nahrál Jankovi a ten efektní patičkou prodloužil na Matěje, který z otočky zavěsil ke vzdálenější tyči. Hra se nám teď dařila. Více jsme běhali, přesněji přihrávali a lépe pokrývali soupeřovy hráče. To co jsme darovali soupeři v prvním poločase , jsme si ve druhém zase vzali. Teď myslím ty dva góly během deseti minut. Na 4 : 3 jsme totiž zvýšili v 11.minutě druhého poločasu. To Viktor zachytil na půlící čáře odkop obrany domácích, podal míč doprava na zcela volného Vláďu Frencla. Ten si počkal až mu před bránu dokráčí Lukáš Michl a přetaženým centrem ho nalezl na konci malého vápna, odkud Lukáš neomylně zavěsil. Soupeř pochopil, že nechá-li nás hrát jako dosud, nemusí zápas pro něj skončit slušným výsledkem, a tak rázně přidal. Varováním pro nás bylo břevno trefené domácími z přímého kopu. Krchleby hru vyrovnaly a posléze nás svojí aktivitou opět nutily k chybám. Bohužel naše hráče nikdo moc nutit nemusel. Naše obranná činnost začala dostávat povážlivé trhliny a jen díky střelecké nemohoucnosti domácích jsme pořád vedli. Příkladem budiž střela z malého vápna do naší zcela odkryté branky, kterou však Martin schoval ve své široké náruči. Zmatky v naší obraně, které tomu předcházeli, nebudu ani popisovat, protože jsou nepopsatelné. Když už se nám podařilo získat balón, přechod do útoku byl žalostný. Málokdy jsme si dali dvě přesné přihrávky za sebou a nakopávané míče nacházeli jen soupeřovy obránce. Stav 4 : 3 byl pro nás v tu chvíli opravdu lichotivý a oheň, s kterým jsme si zahrávali, vyšlehl paradoxně ve chvíli, kdy domácí polevili a my jsme si mohli trochu vydechnout. Podařilo se nám vymanit ze soupeřova sevření a přenést hru na jeho polovinu. Po sérii pokusů o zdolání defenzivy domácích však ztratil Luboš míč a rychlý výpad do naší rozhozené obrany nemohl soupeř neproměnit. Rázem bylo vyrovnáno. 4 : 4. Bylo to mrzuté, protože jsme hru začali srovnávat a soupeř už nás tolik netlačil. To bylo asi příčinou i dalších gólů, které jsme obdrželi. Začali jsme totiž víc útočit, ale také ztrácet míče při přechodu do útoku, čehož soupeř zdatně využíval. Pátý gól který jsme dostali si sice domácí útočník zpracoval rukou po narážečce od postranní čáry, ale sudí si toho nevšiml a on tak pronikl před branku a prostřelil brankáře. To se seběhlo v 75. minutě a nutno říct, že jsme v tu chvíli šli psychicky dost dolů. Domácí tedy zcela pohodlně zvýšili po sérii hrubek u postranní čáry. Naše obrana připomínala sádrové trpaslíky a není divu, že nám Krchleby vyplenily zahrádku pošesté - 6 : 4. Snaha o korigování výsledku se dá vyjádřit stavem 1 : 1. Minutu po obdrženém gólu zastavili domácí Láďův drzý průnik faulem na hranici šestnáctky. K míči se postavil Lukáš Michl a rozehrál do vápna na Luboše. Ten si posadil brankáře na zadek, předložil Matějovi před prázdnou bránu a ten byl naštěstí tak blízko, že ji nestačil překopnout – 6 : 5. Do konce zápasu zbývalo pět minut a my jsme pospíchali, abychom alespoň vyrovnali. Snahu nám ale domácí utnuli hned v zárodku, protože neuplynuly ani dvě minuty a soupeř proměnil další z rychlých brejků. Stav 7 : 5 není pro nás lichotivý, ale výkon, který jsme podali, si ani jiný nezasloužil. O dobrý výsledek jsme se připravili sami individuálními chybami. Je třeba konstatovat, že od předloňského vítězství nad Loučení se náš projev zhoršil. Nechci věřit tomu, že by si hráči mysleli, že čím má Bakajda tým delší tradici, tím to půjde víc samo. Bohorovnost a velký počet chyb jednotlivců k tomu však svádí. Jestli Bakajda Tým nezačne jezdit po pr…… a hrát jako opravdový tým, nemůže v budoucnu uspět s kvalitním soupeřem. Závěrem chci poděkovat a pogratulovat všem divákům kteří nás přišli povzbudit. Poděkovat za to,že nás povzbuzovali i přes to, že jsme nehráli moc líbivě a pogratulovat k počtu gólů, které měli možnost zhlédnout. Vidět 12 branek na lize totiž stojí mnohem víc peněz a hlavně času. Váš malý manažer Vláďa Frencl P.S.Gratuluji Blance.Teď už ví, že se Janek dokáže trefit.