Špindlerův Mlýn
Přátelé, kamarádi, máme za sebou další úspěšnou reprezentaci oddílu na naší oblíbené Krkonošské 70. Oproti původnímu ohlášení jsme nakonec poskládali i béčko, takže jsme mohli světu demonstrovat naši sílu v plné parádě. Po zjištění, že na startu jsou i Ondřej Moravec a Martin Jakš, byly cíle obou našich družstev okamžitě jasné. Nedat jim to zadarmo a ideálně si je samozřejmě namazat na chleba. Dlužno přiznat, že to se nakonec zas tak úplně nepovedlo, především tedy vinou několika nešťastných událostí na trati.
Bakajďácké áčko startovalo ve složení Jakub Šulc, Pepa Frencl, Ondra Preněk, Libor Bartoš a Michal Suchý. Průběh závodu nám zprostředkoval Kuba: Taktika byla zvolena ve stylu, že si to nesmíme nechat ujet v prvním kopci, což úplně nepotěšilo Pepu, kterej to hrnul skoro celý soupaž. Na Pláních jsme se shodli, že možná malinko zpomalíme, a až na Pepův kotrmelec při sjezdu na Friesovky to celkem jelo až na Pražskou. Občas super rychlý sníh, občas tupej, který moc neodjížděl. Na Pražský jsme nic nepodcenili a někteří zahájili přísun gelů, který stupňovali až do posledních kilometrů. Cesta nad Pardubky byla opět skvělá, sjezd jako vždy pekelně rychlej a samozřejmě dolů jsme získávali nejvíc. Teda až do chvíle, kdy to na konci sjezdu položil Libor. Chvíli se z toho vzpamatovával a hlavně přišel o košíček na hůlce, který už nenašel. V kopci na Pardubky se to chytlo Pepovi a za neustálého štěkání jedno ze soupeřů jsme to dali na jeden zátah až nahoru, kde Libor vyhlásil obědovou pauzu a v klidu tam poslal tortillu. Na Pražský už na nás čekali Vláďa a Zdenda, který Liborovi půjčil svoje hůlky. Cesta zpátky byla už trochu na morál. Pepa sežral všechny gely, na který přišel, a trošku se protrápil, ale dal to dobře až nad Klínovky. Potom už jen sjezd dolů, kde se přidal v závěru s pádem taky Préňa, ale to už jsme byli vlastně v cíli. Všichni jsme si to perfektně užili a příští rok jedem zas!
Bakajďácké béčko startovalo ve složení Vojta Malina, Honza Kysela, Dan Sedláček, Tomáš Šauer a náš soused z protějšího kopce pod Bakajdou, který nám na závody skútrem zrolboval svah, Honza Drahoňovský. Začali jsme s rozumem, protože máme zkušenosti, který si v apatyce nekoupíš. Nejlépe to na Pláně jelo Šauimu, ostatně jako po celý zbytek dne, následovali ho DJ a Honza. Sedy s Vojtou hlídali tým zezadu. Rozjezd super, po hodině jízdy u srubu jsme byli všichni zhruba v tříminutovém rozestupu. Na slunci to odjíždělo skvěle, ve stínu to pod běžkami romanticky vrzalo, že by se jeden posral. Na Pražskou jsme dojeli v čase pod 2:10 hod. stále v relativně minimálních rozestupech. Občerstvili jsme krátce a pokračovali na pytel k Pardubkám. Bylo čím dál patrnější, že Černého Petra bude hrát Sedy, s čímž se ovšem psychicky počítalo, takže celkem no problem. Problém přišel až na zhruba 30-tém kilometru ve zhruba nejvzdálenějším bodě celého závodu, ve sjezdu ke Krausovým boudám, podobně jako u áčka. Tedy tam, kde každý pravidelný účastník závodu ví, že se problém přihodit nesmí. Takže asi ani není potřeba jmenovitě ukazovat prstem na člena týmu, který v takovém místě po pádu na plotně zlomil běžku. Výjezd na Pardubky jsme dali také na jeden zátah a je třeba kvitovat s obdivem, že DJ i se zlomenou běžkou dokázal neztrácet. Bylo nicméně nereálné s načatou běžkou závod dokončit, a v tu chvíli i nás spasili naši drazí kamarádi podél trati, konkrétně Vláďa, který se nacházel kus za Pražskou směrem na Špindl. Přijel nám naproti a nejvyššímu členovi našeho týmu půjčil svoje bigfooty. Oč komičtěji na jeho lyžích DJ vypadal, o to lépe jel. Což úplně nevyhovovalo Sedymu, který tou dobou začínal znatelněji pohasínat. Šaui si vedl svou na čele, do slušné provozní teploty se dostal také Vojta. Nakonec to ale začalo bolet jak DJe (v jednačtyřiceti letech benjamínka týmu), tak i Honzu, takže časové rozdíly v rámci týmu se netvořily nijak tragické. Po závěrečné občerstvovačce u srubu už jsme do cíle dokázali jet více méně pohromadě a odměnou za plynulou jízdu s minimálními prostoji byl těžce vydřený, ale o to cennější čas pod šest hodin – v historii béčka jeden z nejlepších.
A tým – 36. místo – čas 5:21 hod.
B tým – 46. místo – čas 5:49 hod.
Účast: 66 týmů
Datum 12.3.2022, ranní teplota -7°C, po celý den jasno, sníh ve stínu přemrzlý, na slunci skluzný, délka a převýšení: 68 km / 1860 m
Celkové výsledky ZDE.
Zvláštní poděkování a cena za chrabrost putuje Vláďovi a Zdendovi, bez jejichž doprovodu a asistence by se jeden tým těžce vytrápil a druhý zřejmě vůbec nedokončil. Oba si nakonec sami střihli kolem 50 km, Zdenda podstatnou část s jednou hůlkou, Vláďa podstatnou část se zlomenou běžkou. Díky borci!
