Špindlerův Mlýn
KRKONOŠSKÁ 70 – 8.3.2025
8.3.2025 se ve Špindlerově Mlýně uskutečnil 70. ročník Krkonošské 70. Do bojů o umístění jsme i tentokrát vyslali dva mužské týmy.
Na konci zimy, která byla velmi skoupá na srážky, ale která naštěstí šetřila i oblevami, byly nakonec sněhové podmínky pro uspořádání závodu celkem obstojné. Několik dní trvající slunečné počasí slibovalo pohádkový výlet po hřebenech, pořadatelům nicméně pár vrásek připravilo. Na nástupní cestě ze Špindlu na Pláně bylo v dolní polovině nutné na několika místech doházet sníh, a po delší pořadatelské debatě došlo nakonec také ke zkrácení trasy závodu o zhruba 10 km a vypuštění ikonického stoupání od Krausových bud k Pardubickým boudám.
Zkrácení trati bylo některými přijato s rozpaky, jelikož potvrdit si své chlapáctví na původní trati má přece jenom vyšší váhu. Nutno podotknout, že nad skutečností, že nebylo nutné objet celou vzdálenost, nakonec v cíli závodu (u vybraných jedinců) převažoval spíše pocit úlevy.
Teplota na startu: -2°C, jasno
Bakajda A … st. č. 13 … Kuba, Pepa, Préňa, Libor, Michal
Bakajda B … st. č. 30 … Matěj, Vláďa, DJ, Šaui, Honza Drahoňovský
První část závodu byla skvělá ze všech možných úhlů. Sníh byl zmrzlý a rychlý, obloha bez mráčku a zalitá sluncem, přesto velká část trasy na Pražskou boudu zůstávala ve stínu. Coby fotograf, nástěnkář a milovník cizího utrpení v jedné osobě jsem na trať vyrazil mimo soutěž dvacet minut před startem prvních hlídek, abych si vyjel náskok a mohl být v případě komplikací (přece jenom startoval DJ i Libor) na trati svou běžkou či hůlkou užitečný našim týmům. I tak mě první tři družstva (která nakonec do cíle dojela s velkým náskokem před ostatními) dokázala předjet už u Klínovky. Dál jsem se kochal panoramaty a mířil na občerstvovačku na Pražské. Další týmy mě dojely až těsně před touto metou, a sotva jsem se vyzul z lyží a našteloval mobil, už se na průjezdnou kontrolu řítilo také naše áčko, které sem dokázalo dorazit zhruba za 1:43 hod. od startu. Tým přijel v kontaktu s větší skupinou dalších týmů a bylo zřejmé, že boj to TOP 10 nemusí být úplně marný, jelikož ztráta na čtvrtý tým v tu dobu mohla činit tak 10 minut.
Za áčko nám vlastní pohled na první polovinu závodu poskytnul Kuba:
„Na letošní Krkonošskou 70 jsme vyrazili v dost mladý sestavě ve složení Pepa F., Michal S., Libor B., Préňa a Kuba. Předpověď naznačovala slušný vedro a tak jsme všichni doufali, že přes noc spadla teplota pod nulu a aspoň první kopec bude trochu zmrzlý a pojede to. Před startem byla dobrá nálada a všichni se snažili vysvětlit Préňovi, že je to sice „jen“ 57 km, ale stejně nemusíme všechny předjet na prvním kilometru. Start v 8:02 s číslem 13 znamenal, že se kolem nás sešla kvalitní společnost. Přesto to Michal napálil tak, že jsme po kilometru smazali náskok asi pěti týmů a museli jsme Michala trochu krotit. Místy nebylo sněhu moc a muselo se překonat naházené úseky soupaž, ale i přesto to dost utíkalo a za necelých 50 minut jsme byli nahoře. Tam jsme se potkali se skupinou Bakajda fans, seskupili se a pokračovali na první občerstvovací stanici. Tam jsme se moc nezdrželi, i když někteří asi chtěli, a letěli jsme dál. Sníh byl pořád hodně rychlý, ve sjezdu z Klínovek až moc. Michal si před každým sjezdem dělal „bezpečáka“, což se ukázalo jako správné rozhodnutí. Po slušný držce sebral košíčky od hůlek. Ondra ho v tom nenechal a odlehčil svoje vázání o jednu hrazdu. Naštěstí jsme všichni byli v pohodě a mohli jsme pokračovat dál. Před příjezdem na Pražskou se začalo dělat pořádný vedro, pokud teda už někomu nebylo od startu. Na občerstvovačce nás přivítal Sedy s informací, že první trojka je daleko, ale ostatní jsou na dostřel. S touto zprávou jsme se vydali do zkráceného okruhu na Černou horu. Stoupání nebylo zdaleka tak dlouhý jako na Pardubky, ale zadarmo to určitě nebylo. Pepa v půlce kopce dotáhnul boty a zkrátil kalhoty ke kolenům. Zezadu se na nás dotáhlo pár týmů, ale ve sjezdu jsme jejich útok odrazili a už jsme byli zase zpátky na Pražský. Moc dlouho jsme se nezdržovali a vydali se na cestu zpět.“
Sotva se áčko občerstvilo a odjelo ve směru na Černou horu, blíží se na Pražskou také naše masters béčko. Referenční čas příjezdu na tuto kontrolu, který pro naše B týmy vždy značí velmi dobře rozjetý závod, jsou přibližně 2 hodiny od startu. Naše super béčko však přijíždí zhruba v čase 1:49 hod. (!) a ztrácí tak jen nějakých šest minut čistého času na výborně jedoucí áčko. Pravda je, že zatímco v áčku byl flekatý jenom Pepa, béčko občerstvuje o poznání delší dobu a třeba Vláďa vypadá být tak o 10 let starší než na startu. Na mnou vyřčenou pochvalu blekotá něco v tom smyslu, že je to moc rychlý a že je potřeba zpomalit. DJ potvrzuje, že něco podobného blábolil už u Frísovek, ale pak mu místo toho ujel. Honza Dráha se netváří tak ani tak, dělá se vedro, Šaui se svlíká, Matěj se tlemí. Kluci se staví před objektiv a překáží v cestě nějakému prestižnímu závodníkovi, který procedí „Kurva!“ Kluci souhlasně přikyvují, že má pravdu, že kurva by se hodila. Také béčko odjíždí na Černou horu, zatímco já se obuju do lyží a pokojně vyrážím napřed ve směru na Špindl.
Návrat áčka z Pražské do cíle nám opět přiblíží Kuba:
„Sníh byl místy už dost měkký a dost se to zpomalilo. Na vodovodu jsme se občas roztáhli na delší rozestupy, ale pod Klínovkama jsme se všichni sjeli a kopec jsme (až na Libora) vyšli s běžkama v rukou. Na poslední občerstvovačce do sebe Pepa nasypal skoro všechno co měli, aby mu to letělo z kopce do cíle. Ve sjezdu jsme dorazili dva týmy, který nám na vodovodu trochu cukly. Absolvovali jsme asi 100 m během, protože sněhu bylo místy opravdu málo. Poslední kopec okolo Struhadel byl často pouze na soupaž, což Pepu polilo živou vodou a poslední část trati jsme dali ve velmi slušným tempu. Následoval už „pouze“ závěrečný sjezd po sjezdovce, na který jsme se těšili. Hlavně Ondra, který proletěl kolem většiny sjezdařů a dole si chtěl stylově naskočit do stopy, což se trochu nepovedlo a následoval pád v solidní rychlosti. Finální čas 4:00:56 znamená, že nebýt zaváhání na posledních metrech, tak jsme to stlačili pod 4 hodiny, což je myslím víc než slušný a celkově jsme uzavřeli top 10. Příští rok nás čeká nelehká obhajoba tohoto výsledku na snad již plnohodnotné trati.“
Zatímco tedy áčko udrželo nastolené tempo po celý závod, béčko si v druhé polovině závodu opravdu muselo trochu zvolnit. Vyložené krize nikoho nepotkaly, ale z hovorů v cíli bylo zřejmé, že rychleji to v tu chvíli už nešlo. Pár týmů se před naše borce dostalo, důležité však bylo nikoho neuvařit. Sníh se zpomaloval, ale mázu měli naši borci dobrou, což se projevilo i v závěrečné fázi závodu při sjezdu od Srubu a při objezdu Struhadel, kde se béčku podařilo opět několik týmů sjet. Nálada byla dobrá, nota bene když se jelo ve společnosti předních týmů žen soutěžících na trati 50 km. Závěrečný hank po sjezdovce do cíle pro naše horami protřelé borce nepředstavoval žádnou větší výzvu a všichni se tak po 57 kilometrech pod cílovým obloukem seřadili v čase 4:23:47, což nám vyneslo velmi pěkné 26. místo z 56 hlídek.
Bakajda A … 10. místo … 4:00:56
Bakajda B … 26. místo … 4:23:47
Skol a zase za rok!
Dan Sedy, nástěnkář
