Bakajda Ski open - dospělí

Sepsal: Sedy BAKAJDA SKI OPEN 2009 (7.2.2009) - „Brouku, jede za tebou ještě někdo?“ - „Jestli jo, tak jedině smrt.“ Jubilejní desátý ročník našich lyžařských závodů byl v mnohém výjimečný. Poprvé se jel závod v běhu s hromadným startem a poprvé se slalom neuskutečnil na našem svahu, nýbrž na „osvětlence“. Co do množství účastníků poněkud zchudla kategorie veteránů, naopak stále tužší boje o umístění mezi sebou svádějí superveteráni. Kategorii mužů svým premiérovým startem velmi zpestřila generace dorostenců, kteří se předvedli ve výborném světle a výrazně promluvili do celkového pořadí. Matěj Trejtnar pak poprvé v historii při své účasti nezvítězil v běžeckém závodě, dlužno však podotknout, že si to vydatně zavinil sám svou mírumilovností... Všichni závodníci se na Bakajdě sešli tradičně již v pátek večer. Losování tentokrát neprovázelo takové napětí jako dříve, jelikož startovní čísla letos neurčovala pořadí startu v běžeckém závodě. Tradičního hecování proto také bylo o něco méně, probíral se snad jen způsob startu především v mužském běžeckém závodě. Start závodu v běhu byl naplánován na sobotu v 10.30 h. Počasí bylo dosti příznivé - oblačno s dobrou viditelností, 3 stupně nad nulou a spíše mírný vítr. Poněkud větší starosti závodníkům, především klasikům, připravil sníh. Jednak svou teplotou a strukturou, jednak tím, že na trati bylo možné najít jak čerstvě urolbovanou pasáž, tak i pasáže s hromadou jehličí, ale většina trati byla tzv. umydlená. Sníh byl poměrně rychlý a bruslařům dobře vedl stopu. První se na trať vydala kategorie mužů s relativně vysokou účastí 17 závodníků. Právě start této kategorie vyvolával největší očekávání. Řazení nakonec proběhlo docela spontánně, bez určování nějakých pravidel. Podmínky na Studenově umožňovaly paralelní start více než pěti závodníků vedle sebe a nabízely závodníkům příležitost vzít to hodně zeširoka. Největší dravost předvedl Vláďa, který do stopy směrem ke studenovským vlekům vjížděl na prvním místě, následován Adamem, Matějem, Danem, DJem a mnou (teda Sedym). Vláďa se rozhodně nešetřil a poměrně slušně to nakopnul, věrný své strategii „na začátku to napálím a pak se uvidí“. Za studenovskými vleky jehličnatou pasáž vystřídal čerstvě zrolbovaný a poměrně široký úsek. V následujícím krátkém stoupání se tak poprvé začalo míchat pořadí. Na první místo se před Vláďu a Adama posunul Matěj, následován Danem a mnou. V krátkém sjezdu jsme si ještě pořadí prohodili já s Danem, a tak do prvního delšího stoupání se šlo v pořadí Matěj, já a Dan Veselý. Vláďa s Adamem začínali malinko ztrácet. Tempo bylo vysoké, ale ne tak vysoké, jaké by bylo v případě intervalového startu. Na Bábu jsme první přijeli Matěj a já. Dan byl stále v kontaktu, nějakých 30 metrů za námi, ale zřejmě právě v desítkách metrů za otočkou na Bábě nabral další ztrátu. Tempo nadále udával Matěj a jelo se velmi svižně. Pohromadě jsme tak přijeli také zpět na Studenov, kde nám fandila skupina vetošů a supervetošů, kteří ze zvědavosti odložili svůj start. Na chvilku jsem se do čela dostal já a nijak zvlášť jsem to nehnal. Čekal jsem se stoprocentní jistotou, že Matěj výrazně zaútočí ve stoupání od posedu, a tak jsem na to chtěl být co nejčerstvější. Matěj to za mnou dlouho nevydržel a šel znovu do čela, takže se opět šlapalo poměrně zostra. Za námi se zatím naplno závodilo o další pořadí. Dan, který jel na třetím místě relativně osamocen, chyboval na konci sjezdu na Studenov, kde si prostě a jednoduše sednul na prdel. Kromě času tak ztratil také dobrou rychlost a na Křížku byl dojet čtvrtým Vláďou, který jeho pád neviděl a ještě dlouho poté žil v opojném přesvědčení, že mu proti Danovi skvěle jedou lyže. Velké věci se však děly i za těmito dvěma závodníky. Ne dostatečně průrazný start a nějaké desáté místo při nájezdu do stopy odsoudily Kubu Šulce k obtížné stíhací jízdě. Netrvalo mu však dlouho, propracoval se dopředu a dotáhl se na v tu dobu šestého DJe, od kterého se v pasáži za modrou sjezdovkou odpoutal. Ještě před sjezdem na Studenov pak docvaknul pátého Adama, který s ním vydržel jet ve dvojici až k posedu. Osmé místo za DJem si celkem v pohodě hlídal Pepa Suchý mladší, který se původně závodů neměl zúčastnit, jelikož mu krátce před tím vyndávali šrouby z ramene. Pepa však ukázal, že není žádné ořezávátko, a k závodům se dostavil. Za Pepou spolu závodila dvojice závodníků, a sice Dušan a Michal Suchý. Za nimi pak svůj zápas s tratí statečně sváděl Ondra Frencl, který si neustále udržoval náskok několika desítek metrů před Petrem Šulcem. Čelo závodu zatím dorazilo k posedu a začalo se stoupat na Čertovu pláň. Zůstával jsem na druhém místě. Jednak Matěj jel stále ve slušně vysokém tempu, jednak coby favorit a lepší běžkař měl mít určitě právo zkusit zaútočit. Ani ve stoupání tempo nepolevilo, ale zatím jsem marně čekal na nástup. Závod s hromadným startem má prostě svá specifika, která jsme letos začali teprve objevovat. Jedním z nich je to, že těžko odhadujete, jak je na tom momentálně váš soupeř. Jsou chvilky, kdy máte pocit, že ten před vámi by mohl jet rychleji, ale jen o pár vteřin později nemůžete popadnout dech. Vystihnout právě onu slabou chvilku vašeho soupeře, pokud zrovna smrtelně neheká, je hodně složité. A zřejmě také proto (dle naší pozdější diskuze) Matěj nijak nezaútočil. Mohlo k tomu dojít třeba až v horní části kopce, protože tady i malá chvilka stačí k vybudování náskoku deseti a více vteřin. Nakonec jsme však kopec absolvovali v relativní pohodě - dokonce jsem uvažoval o tom, že bych zkusil jít dopředu, jenže by to nemělo valného smyslu, jen bychom se oba zdržovali. V tu chvíli bylo víceméně jasné, že do cíle už dojedeme společně. Mezitím ke stoupání dorazila dvojice na třetím a čtvrtém místě, Dan a Vláďa. Také oni dva kopec zvládli pohromadě a na Čertově pláni se jal tempo udávat Vláďa. Když se tato dvojice míjela s vedoucí dvojicí po obrátce, byl Vláďa přece jen nějakých dvacet metrů před Danem. Jelikož jsme pochopitelně nevěděli o Danově pádu, vypadalo to v tu chvíli, že Dan zřejmě přepálil úvod a Vláďa má teď trochu navrch. Borec, který se v tu chvíli pohyboval mezi Plání a Ručičkami na pátém místě, byl k našemu velkému a milému překvapení Kuba Šulc. Ten se ve stoupání od posedu odpoutal od poněkud společensky indisponovaného Adama a měl suverénně našlápnuto na senzační umístění. Adam si v tu chvíli v pohodě hlídal šesté místo, ačkoli slovo v pohodě možná není na místě. Když míjel vedoucí dvojici, vůbec nic neříkal, což bylo přinejmenším divné. Kousek za Adamem si také nikým neohrožován na sedmém místě bruslil DJ, za ním pak Pepa Suchý. Bojovalo se však o deváté místo. Ve stoupání od posedu Dušana „drze“ předběhl Michal Suchý a to prosím s běžkami v rukou! Dušanovi pak trvalo dlouhé kilometry, než ho opět sjel, a povedlo se mu to až před závěrečným stoupáním na Křížek. Zápasilo se stále také o jedenácté místo, kde se Ondra Frencl stále držel těsně před Petrem Šulcem, a o třinácté místo mezi Michalem Palounkem a Alešem Suchým. Také tito dva borci absolvovali nejtěžší stoupání s běžkami v rukou. Michal se rozhodl akceptovat tento způsob boje poté, co mu Aleš v kopci provedl to samé co chvilku předtím Michal Suchý Dušanovi. Ej, ti kluci Sušší! Na čele se schylovalo k finiši. Na rovince před posledním stoupáním zpět na Křížek se před námi objevila vedoucí dvojička závodu žen, Martina a Andrea. Dle tempa, jakým jsme se k nim blížili, to vypadalo, že v cílové rovince by mohlo být pořádně těsno. Holky však o nás věděly, a než jsme je dostihli, zastavily a ustoupily nám stranou. Jelikož ani v tomto stoupání to Matěj nezkusil a navíc nejel nijak nesnesitelné tempo, začal jsem uvažovat, co provedeme s finišem. Nakonec jsem se rozhodl to přece jen zkusit už v tomto stoupání. Bylo jasné, že pokud se Matěj jen šetří, nemůžu mít v krátkém finiši šanci se před něj dostat. Pokud by však byl přece jen unavený tím, že odtáhl závod, byla by to nejvhodnější příležitost to zkusit. Byli jsme v pozici, kdy jsem po něm určitě nemohl chtít, aby mě dopředu pustil, nezbývalo než to tedy zkusit soupaž ve stopě, což samo o sobě kromě hrubé troufalosti představovalo i chabou šanci na úspěch. Přesto jsem se dostal vedle Matěje. Ten totiž nejdřív jako by vůbec nereagoval, dle svých slov mě chtěl pustit před sebe. Jenže zas tak pomalu jsme nejeli a dostat se dopředu soupaž šlo opravdu jen ztuha. Byli jsme vedle sebe, když Matěj začal zrychlovat - také si dobře uvědomil, že kdo bude první nahoře, má obrovskou výhodu. Abych se dostal před něj a mohl se co nejrychleji vrátit k bruslení, musel jsem si rychle pomoct odšlapem. Při něm se naše lyže skřížily, a protože moje lyže byla ta vrchní, byl jsem to já, kdo se dostal dopředu. Objektivně vzato, ve svěťáku by to prošlo, ale na naše poměry to byl diskutabilní manévr. Na Křížku jsem zvolnil tempo, protože jsem byl kyselej a čekal jsem, že na „stadiónu“ na Studenově ještě budeme spurtovat. Možná že kdyby to Matěj v tu chvíli zkusil soupaž ve stopě, mohl se přede mě dostat. Každopádně každý takový souboj vyžaduje slušnou dávku drzosti, a té jsem měl víc já. Kolečko na Studenově se nakonec ukázalo příliš krátké a úzké na to, aby se v něm mohli dva bruslaři rovnocenně poprat. Bylo snadné si udržet lepší a tvrdší stopu a pohlídat si první místo. Když jsme se v cíli vzpamatovali, krátce jsme to s Matějem prodiskutovali a dohodli se, že výsledek je regulérní. Oba jsme věděli, že ten předchozí souboj byl na hraně, a do závodní terminologie tak alespoň ke spojení „předjet soupeře“ později přibyl nový terminus technicus „ubít soupeře“. Souboj mezi Danem a Vláďou se mezitím otočil ve prospěch Dana. Hoši si džentlmensky dávali přednost v tom, kdo pojede vepředu a dostane možnost pokusit se druhého utrhnout. Nakonec jel vpředu Dan a podařilo se mu Vláďovi poodjet a získat si kousek před cílem rozhodující náskok. Také Vláďa si byl vědom toho, že i kdyby se s Danem udržel, v cíli by na finiš a posun v pořadí neměl dost sil ani možností. Třetí tedy přijel Dan, čtvrtý Vláďa. Na pátém místě dorazil po fantastickém výkonu stále ještě dvanáctiletý Jakub a je jen škoda jeho zaváhání na startu. Bylo by zajímavé vidět, zda a jak dlouho by dokázal držet tempo třeba s Vláďou. Na šestém místě si křeče přivezl Adam a osamoceně dorazil také sedmý DJ a po něm Pepa. Náznak souboje jsme pak v cílové rovince mohli vidět už jen v podání Dušana a mohutně finišujícího Michala Suchého. Dušan si však svůj náskok, který si vybudoval v posledním kopci, celkem v poklidu pohlídal. Horko mohlo být v souboji mezi Ondrou a Petrem. Ondra samozřejmě přejel obrátku na Ručičkách a nebýt Petra, zřejmě by ho zastavily až borůvkové knedlíky na Štumpovce. Oba závodníci se tak k cíli vraceli spolu. Petr se pak od Ondry odpoutal ve sjezdu k posedu. Ve stoupání na Křížek se už pomalu nechal ukolébat uspokojením, když v tom za sebou uslyšel drzé „stopa!“ a Ondra ho jednoduše převálcoval. Do cíle si pak na jedenáctém místě přivezl pohodový náskok 22 vteřin. Také Michal Palounek dokázal souboj s Alešem rozhodnout už na trati. Martin Frencl, Míra Henrich i Radek Palounek dorazili do cíle jednotlivě. V ženských kategoriích byl průběh závodů nepoměrně přehlednější. V kategorii Dámy startovala pouze Soňa Suchá, která i přes jistotu vítězství nechala na trati duši a taky plíce. Velká škoda, že svého závodního ducha neměla s kým konfrontovat. V závodu žen se krátce po startu taktizovalo. Tedy v ženském pojetí. Závodnice se dohadovaly, která z nich by měla jet první. Rychlý průzkum veřejného mínění poslal do čela Andreu. Ta se zhruba u studenovských vleků spolu s Martinou odpoutala od zbývajících závodnic. Tato vedoucí dvojice pak spolu absolvovala celý závod, když to byla opět především zástupkyně Trejtnarova rodu, kdo udával tempo. Když se pak v samotném finiši vymstila Martině její nepozornost při výkladu trati před závodem a ona zamířila k cíli špatnou cestou, bylo o pořadí jasno. Na třetím místě se ztrátou necelých sedmi minut přijela nikým neohrožovaná Lenka Volfová alias Málková. Čtvrtá skončila debutantka Nikola Netušilová, která svůj první start na našich rychlostních závodech obohatila mírnými prvky závodu orientačního. Závod veteránů letos malinko postihla jednak neúčast některých tradičních závodníků (Břetik Černý, Petr Kešner, Petr Kasal apod.), jednak pokračující odliv závodníků do kategorie Superveteránů. Na trati se tak spolu utkali pouze tři borci, ovšem konkurence to byla nemalá. Ačkoli Bacilova bilance v soubojích s Vláďou Vyštejnem vykazuje za poslední léta, myslím, pasívní skóre, byl to právě on, kdo obhajoval loňský triumf. Vláďa však potvrdil výbornou dlouhodobou fyzičku a houževnatost a přesvědčivě, o více než dvě minuty, Bacila porazil. Na třetím místě pak přifrčel bojovník Pepa Suchý. Velkým příslibem do budoucna je kategorie Supervetošů, která letos v běžeckém závodě patřila ke zlatým hřebům. Obhájce vítězství z loňska, Honza Macura, na startu tentokrát chyběl, a tak se z vítězství suverénně radoval benjamínek Jarda Kučera. Nevídaný boj se však rozhořel o druhé místo. Ještě na mezičase na Studenově jela trojice Dědek, Drahoš a Brouk prakticky pohromadě. Dědek s Drahošem se pak od svého soka odpoutali a udělali si závod pro sebe. Nerozdělilo je od sebe ani závěrečné stoupání na Křížek a tak došlo na cílový spurt ostrý jako břitva. V něm prokázal větší touhu po vítězství Drahoš a o nepatrný kousek tak pro sebe urval druhé místo v kategorii. Dědek skončil třetí, čtvrtý doběhl Brouk a na pátém místě skončil další milý a tak trochu překvapivý účastník závodu, též debutant, Petr Macura – pouhou minutu a patnáct vteřin za ostříleným harcovníkem Broukem. Závod ve slalomu se poprvé konal na sjezdovce u Perličky. Nebylo to jen z důvodu závady na našem bakajďáckém vleku, ale tak nějak jsme si s touto variantou pohrávali již předem. Nespornou výhodou tohoto řešení je přehlednost svahu, méně práce s přípravou, což přináší především časovou úsporu, a hlavně kvalitnější podklad. To se potvrdilo právě při tomto závodě, kdy jsme ani při měkkém morkém sněhu nemuseli řešit problém s příliš velkými koryty. Trať byla v obou kolech povedená, příjemně rytmická. Zásadní proprietou se ukázala být elektronická časomíra, která zajistila aboslutně přesné, setinové měření každé jízdy. To bylo důležité především z toho důvodu, že pořadí při letošním systému hodnocení pro kombinaci mělo ještě větší váhu než v letech minulých. Dámy letos neměly ve sjezdu žádné zastoupení. V kategorii Superveteránů opět pokračoval především boj o druhé místo. Jarda podle očekávání neměl konkurenci (asi i díky vypůjčené výzbroji od Bacila ) a jeho čas by tradičně stačil na vítězství i mezi Veterány. Dědkovi se tentokrát podařilo oplatit porážku Drahošovi a vybojoval stříbro. Jelikož v součtu umístění dosáhli oba hodnoty 5, rozhodoval procentuální poměr jejich výkonů v běhu a ve slalomu. A protože Dědek ve slalomu Drahoše porazil přesvědčivým rozdílem, bral stříbro v kombinaci on. Vítězem kombinace se pochopitelně stal Jarda. Brouk a Petr Macura se slalomu a tedy ani kombinace nezúčastnili. V kategorii Veteránů se ve slalomu o zlato rozhořel tvrdý boj. Bacil i Vláďa Vyštejn každý vyhráli po jednom kole, ale celkový součet časů hrál o jedinou desetinu ve prospěch Bacila, který se tak stal nejlepším slalomářem. Třetí místo i zde bral Pepa Suchý. V kombinaci opět rozhodoval koeficient, jelikož Bacil i Vláďa dosáhli součtu umístění 3. Vláďův náskok z běhu však tomuto borci v pohodě zajistil korunu pro nejlepšího starého krále Bakajdy. Dramatický průběh měl také závod v kategorii žen. Andrea sice měla v obou kolech mírně navrch nad svými soupeřkami, především proto, že její jízda byla razantnější a agresivnější, o druhém místě však rozhodly pouhé dvě desetiny, které tentokrát hrály ve prospěch Nikoly Neutšilové. Bronz brala Martina, čtvrtá skončila Věra Bubáková a pátá smolařka Lenka Volfová, která v druhém kole utrpěla nenáviděného špicara a stala se vlastně jediným závodníkem ve slalomu, kterého potkal karambol. V kombinaci přesvědčivě zvítězila Andrea, druhá skončila Martina, třetí Nikola a čtvrtá Lenka. V mužích byla situace před slalomem tradičně nejdramatičtější. Už podle výsledků závodů v běhu bylo zřejmé, že díky novému způsobu hodnocení nemá s ohledem na kombinaci vůbec nikdo nic jisté a že bojovat se bude do poslední chvíle. Dan Veselý ztrácel po běhu na Matěje pouze jedno umístění, takže v případě svého vítězství měl velkou šanci bojovat o vítězství v kombinaci. Tím spíše že velmi reálně mohl do výsledků slalomu a tím i kombinace promluvit Adam. První kolo se Danovi povedlo na výbornou, naopak Matěj i Adam zaváhali. Matěj byl sice druhý, nabral však ztrátu sedmi desetin, Adam byl po prvním kole dokonce až pátý, za mnou a Vláďou. Dan, vědom si toho, že ve slalomu se na rozdíl od závodu v běhu nedá Matěje sprasit, postavil proti Matějovým obřačkám v druhém kole na trati velmi vlásenatou vlásenku. Matěj zareagoval výměnou lyží za slalomky. Nejenom že stále chtěl získat vítězství ve slalomu, ale kvůli kombinaci si nemohl ani dovolit přijít o druhé místo. Adamovi to bylo asi jedno, dost možná ani nevěděl, že je jiná trať. Z favoritů se v druhém kole nejdříve představil právě Adam. Vedl si mnohem lépe než v kole prvním a nakonec zajel druhý nejrychlejší čas druhého kola. Později se na trať vydal Matěj a předčil Adama o šest setin. Dan měl tedy vše ve svých rukou a z prvního kola solidní náskok. Přestože se na trati nevyhnul malému karambolu, když si jednu z branek vyrazil sobě do cesty, zajel čas srovnatelný s oběma hlavními soupeři, pouhých sedm setin za Matějem a setinu za Adamem. Druhé kolo tak bylo dle dosažených časů neuvěřitelně dramatické, celkové pořadí však jednoznačně určilo Danovo skvělé první kolo a zaváhání Matěje a Adama. Matěj bral stříbro, Adam bronz. Celkově čtvrtý skončil Sedy, následován Vláďou, který v druhém kole vsadil vše na jednu kartu a na svou agresivní jízdu málem doplatil pádem. I přes toto zaváhání mu to stačilo na páté místo celkově, které uhájil těsně před Mírou Henrichem. V kombinaci vznikla na prvním místě plichta, kterou rozsoudil až poměr koeficientů. A díky dostatečnému náskoku z běhu se opětovným králem Bakajdy stal Matěj. Dan Veselý bral stříbro a třetí skončil Sedy. O čtvrtém místě mezi Vláďou a Adamem nejenže opět rozhodoval koeficient, ale počítání to bylo dlouhé a pečlivé. O pouhé dvě promile (v poměru časů, nikoli hladiny alkoholu v krvi), které představují 3-4 vteřiny v běhu, nakonec uhájil čtvrté místo Vláďa. Adam skončil pátý a skvělé šesté místo bral Jakub Šulc! Po závodech jsme s radostí mohli konstatovat, že se vydařily. Nový systém hodnocení přinesl to, co jsme si od něj slibovali – oživení, náboj a dramatičnost. A také trošku jiný přístup k taktice závodění, což bylo vidět především ve slalomové části, kde i sebemenší chyba a propad v pořadí může pro kombinaci vymazat jakýkoli časový náskok z běhu. Běžecká část prokázala, že hromadný start nepředstavuje větší problém a stejně tak si každý v průběhu závodu najde v pelotonu místo, které odpovídá jeho výkonnosti. Pro větší objektivitu bude však potřeba zdokonalit systém finiše. Ani nynější „stadion“ na Studenově nenabídl řešení a prostor pro spurt, a to mluvíme pouze o dvojicích. Přitom i o vítězství, pokud zůstaneme u hromadného závodu, spolu mohou v budoucnu snadno soupeřit větší skupiny – jen u mužů to mohou být například Dan či Vláďa, zcela jistě to bude Jakub a možná další. Objevil se již návrh na přesunutí cíle například na Ručičky. Uvidíme, zvážíme a najdeme řešení. Většina závodníků si nový systém nicméně pochvalovala, a to včetně Matěje, který byl na novém systému jednoznačně nejvíce bit. Jak sám říkal, získal tím novou motivaci, a ostatní závodníci koneckonců taky. Matěj se mimochodem stal prvním králem Bakajdy v historii závodů, který získal žezlo, aniž by dosáhl na vítězství alespoň v jedné z obou disciplín. Nabízí se přísloví o nažraných vlcích a celé koze… A tak je to dobře. Poznámku si zaslouží časy velké části závodníků. Přestože sníh byl rychlý, myslím, že loňské, prakticky dokonalé podmínky nepředčil. Přesto se většina závodníků oproti loňsku zlepšila, někteří výrazně, jen klasici to měli letos asi složitější. Obzvláště bych pak poukázal na neuvěřitelně našlapaný a vyrovnaný střed startovního pole v kombinaci mužů, když šest závodníků mezi 8. až 13. místem je namačkáno v pouhých čtyřech bodech v součtu umístění (20-23)!! Velké poděkování patří opět Kocourovi, který vládnul jury, a také jeho pomocníkům, Věrce při běhu a Petrovi Macurovi při slalomu. Večírek na Studenově měl tradičně vysoké parametry. Závodníky a závodnice posílila řada čerstvých tanečnic (Brigita, Petra, Jana, Adéla), takže Vláďa mohl rozkmitat svá kolena v rytmu bluegrassu a nemeškal mnoho u stolu. Tequila tekla proudem a plnila pupíky. Ale to se nedá vyprávět, tam jste museli být…