A zde níže slíbený dokument z dámské expedice.

O uplynulém víkendu proběhly dvě bakajďácké akce, které web bohžel jen tak sotva jako lízly, takže mohly i uniknout vaší pozornosti. Ani z jedné nemáme zatím žádné ucelené zprávy, zajímavé jsou nicméně samy o sobě jejich historické asociace:

Tatínkové s dětmi pod vedením zkušenějšího tatínka Petra Šulce totiž vyrazili na velmi prodloužený víkend do Vysokých Tater. Základnou jim byla Žiarská chata a my můžeme jen doufat, že počasí bylo lepší než na přelomu září a října 1989. Tehdy se na stejnou chatu vydala jiná bakajďácká expedice - a podle kroniky to byla mimochodem poslední bakajďácká expedice v nesvobodném československu - ve složení Bacil, Kačer, Miňďa, Mirek Henrych, Drahoš, Břetik, Jiří Marek a Vláďa Vyštejn. Pokud vás to zajímá nebo chcete osvěžit vzpomínky, zápis ze zájezdu naleznete na fotce níže.

Oproti tomu bakajďácké ženy strávily uplynulý víkend na čistě dámské expedici v Kroměříži. Ani odsud nemáme mnoho zpráv, ostatně jako z žádné předchozí Exxpedice. Ale i zde má tento projekt - který se v bakajďáckém kalendáři, zdá se, již zabydlel - v historii oddílu svoji dřívější předlohu. Probíhala v druhé polovině 80. let a jmenovala se Expedice Femina. Její první ročník se konal před 34 lety, v červnu roku 1986. Tehdy se na zájezd do tolik populárních Vysokých Tater vydala družina ve složení Dana, Olina, Rita, Ivana, Zdena, Míla, Alena Černá, Ivana Marková a Drahoška. Fotku zprávy z tohoto zájezdu přikládáme do následující aktuality – autorka ladně stylizovaného textu bohužel není současnému nástěnkáři známa :-)

Bakajďáci, blíží se začátek září a s ním také další ročník mládežnických cyklistických závodů Pohár města Bakova, na jehož organizaci se podílí především kdo...? No Bakajďáci. I letošní 15. ročník jsme mohli relativně v klídku zorganizovat podle osvědčené kuchařky předchozích let. Celkem zaslouženě jsme si vybudovali pověst jedné z nejlépe zorganizovaných sportovních akcí pro děti v republice. Přesto jsme se rozhodli pro zásadní změnu konceptu a pustili se do poměrně riskantního projektu s tím, že bychom účastníkům chtěli nabídnout zcela ojedinělý formát závodů s ojedinělým zážitkem.

Děti narozené v roce 2013 a dříve nebudou startovat v klasickém závodě s hromadným startem, nýbrž pojedou duatlon dvojic. Ten se skládá ze štafety dvojic a následně ze zhruba hodinového orientačně laděného závodu, který je na všech kontrolních stanovištích obohacen o řadu dalších minisoutěží, nejen sportovních, v nichž nejlépe uspěje jen komplexní osobnost :-). Chtěli jsme vytvořit závod, který je v zásadě asi méně výkonnostní, ale který vlastně nabízí mnohem více sportování a především zábavy než závod klasický. Podstatný je i týmový duch a sdílení zážitku v rámci rodiny. Děcka 2013-2010 totiž pojedou ve dvojici s dospělákem, ideálně rodičem, děcka 2009-2004 pak ve dvojici podobně starých parťáků. Pro děti narozené 2014 a později se v zásadě mnoho nemění, těm zůstává individuální rychlostní závod s hromadným startem.

Jménem všech zainteresovaných vás všechny tedy tímto zvu k účasti. Ať už divácké, nebo aktivní závodní. Kdy jindy zase budete mít příležitost si zazávodit po boku svých dětí nebo vnoučat? Jak dlouho budou chtít vaše děti podnikat něco takového s vámi? :-) Pokud nechcete závodit, ale chtěli byste nám pomoct s organizací, moc bychom vaši pomocnou ruku uvítali. Nemusíte se bát ničeho složitého, pomůže i člověk ve funkci traťového komisaře. Svačina i kopec radosti zajištěny. Bude to pro nás po dlouhé době opravdu velký krok do neznáma.

Závod se koná v Bakově 5.9.2020 a vše podstatné o něm – včetně pravidel a programu – najdete na webu www.poharbakova.cz. A ještě něco, šiřte prosím informaci o této akci mezi svými známými. Konečně je tu akce, která je sice soutěžního rázu, ale na jejímž startu se nikdo nemusí psychicky hroutit. Prostě jen den plný srandy a pohybu. A zadarmo.

Díky!

Dan S., nástěnkář, příležitostný spoluorganizátor lecčeho

PS: Případní zájemci o pomoc při organizaci nechť se prosím hlásí Oldovi Kyselovi

Ještě ráno před samotným letošním vystoupením Bakajda fotbal týmu při přátelském utkání proti domácímu celku Mcel by si těžko někdo vsadil, že se nastávající zápas zapíše se do našich análů skutečně zlatým písmem. Slunce sice svítilo a ptáci zpívali, ale naše duše byly spíše temné, nohy těžké a hlavy zakalené. Nakonec ale bylo vše jinak. Díky pátečnímu večírku na nás tlak okamžiku nedokázal dosednout a díky dvěma vypsaným předzápasovým tréninkům se nám podařilo formu vyladit do té míry, že jsme soupeře tentokrát nejen přehráli fotbalově, ale v druhé půlce zápasu dokonce i přeběhali. Nemalou měrou se na tom, pravda, podepsala účast nových posil, nicméně ani matadoři tentokrát nezůstávali pozadu. Výsledkem je vítězství 3:2, které se na první pohled nemusí zdát až tak přesvědčivé, ovšem očití svědkové potvrdí, že obraz hry byl jednoznačný. Dopustili jsme se pouze dvou hrubých minel, kterými jsme soupeři bohužel věnovali dva góly, jinak jsme mcelský tým nepustili prakticky k jediné kloudné střele. Naopak mít větší herní jistotu v zakončení a proměnit všechny tutové šance (4x zcela sami na gólmana, 2x sami před bránou), mohli jsme v počtu vstřelených branek atakovat číslo výrazně převyšující konečné skóre.

Zhruba v desáté minutě jsme poprvé profitovali z povedené útočné akce, kdy Vojta využil přetaženého centru, lišácky si odstoupil od obránce, který balon podskočil, a z vápna střelou z voleje pod břevno, „jaká se nevidí ani v divizi“ (citace rozhodčího), poslal náš celek do vedení. Povedený úvod přinesl na naše kopačky tolik potřebnou jistotu. Akce střídala akci a ke spokojenosti chyběl tu pouze větší klid v zakončení, onde silnější slabší noha. A tak přišel trest. Při ojedinělé akci soupeře v našem vápně přišel sled dvou hraničních soubojů se mcelským útočníkem, které rozhodčí zřejmě sečetl a nařídil proti nám pokutový kop. S ním si mcelský gólman poradil na jedničku, když balon s dostatečnou razancí umístil tak blízko k tyči, že by na něj náš čahoun Vláďa nedosáhl, ani kdyby po něm skočil. Poločas tak skončil remízou.

Druhá půle začala ve znamení vzájemného oťukávání, které vyvrcholilo několika našimi střeleckými pokusy v soupeřově vápně, z nichž se nakonec ujal až ten Kuby Šulce. Technickou střelu mířenou na pravou tyč zblokoval obránce domácích a ta s obrovskou falší zapadla přesně k brankářově levé tyči. 2:1. V tuto chvíli se již zdálo, že náš tým začíná zápasu dominovat. Domácím se zranili dva celkem použitelní hráči, zatímco na naší straně si lýtko přetrhla pouze posila Vojta Holeček. A zatímco my jsme měli náhrady adekvátní, soupeř nikoliv. Jejich stoper se stále častěji vydával na kombinační výlety dopředu a jejich obrana hořela. Právě v této fázi zápasu jsme promarnili nejvíce ložených příležitostí. A tak opět přišel trest. Po zaváhání v obraně po překopnutém balonu jsme soupeři na našem malém vápně doslova nabídli balon ke skórování. 2:2. Nebyl by to ovšem tým Bakajdy, aby propadl trudomyslnosti a ustal v dobývání soupeřova území. Když se k jednomu z námi zahrávaných rohů postavil benjamínek týmu Honzík Kasal, hvězda týmu Vojta Malina ho počastoval nadzdviženým obočím a dotazem: „Dokopneš tam?“. Honzík se sebejistotou zrcadlící svého dědu jen suše odvětil: „Tak se dívej.“ Vzápětí se od rohového praporku vznesl prudký střílený centr do malého vápna, který k překvapení všech – především soupeřova gólmana – zapadl rovnou až k zadní tyči. 3:2. Ve zbytku zápasu náš tým sice pokračoval ve festivalu promarněných šancí, ale míč jsme mcelským na kopačky příliš nepůjčovali. Prostor před vlastní brankou jsme s přehledem čistili a rozehrávali kombinačně i ve chvílích, kdy jsme si mohli připadat pod tlakem. Tak jak se na moderní světový fotbal sluší. Netrvalo dlouho a rozhodčí zápas ukončil a mezi našimi fanoušky mohla propuknout vítězná euforie, okořeněná děkovačkou celého týmu.

Jestli si myslíte, že tím výčet vynikajících výkonů našeho družstva pro ten den skončil, jste na velkém omylu. Jelikož se zápas tentokrát hrál již od 10:30 hod., nikoliv odpoledne, jak bývalo zvykem, mohli jsme po poledni vyrazit s dětmi k rybníku Jíváku nedaleko Loučeně, kde se i za účasti rodinných příslušníků odehrál slavnostní vítězný oběd. Někteří z nás se pak věnovali sledování zde probíhajícího volejbalového turnaje, nebo alespoň jeho dámské části, přičemž jsme nakonec zavrhli nabízející se myšlenku rozcupovat na závěr dne ještě vítězné volejbalové mužstvo. Některé z našich dětí se nicméně přihlásily do chystaného běžeckého závodu v okolí rybníka. Zajímavý závod ve stylu přespolního běhu, který obsahoval brodění vodou, házení šišek na cíl či přenášení špalků, nicméně trochu zkalilo organizační diletantství pořadatelů. Ještě pár minut před startem nebyl nikdo schopen říci, o jaký typ závodu se bude jednat, po samotném startu pak pořadatelé na trati naháněli děti a snažili se je instruovat, kudy vede nedostatečně značená trať, a to leckdy bizarními pokyny jako např. „držte se v tom koridoru“, s pochopením čehož mělo několik čtyřletých dětí kupodivu problém. My jsme měli největší zastoupení ve střední věkové kategorii, kde mezi dívkami startovaly Terezka, Jolanka a Julinka a mezi kluky Viton a Miky. Závod byl dlouhý jistě nějakých 1500 m a celý vedl v terénu včetně výše zmíněných disciplín. Pořadatelský chaos však bohužel vládl i v cíli, kdy jasně vítěznou Terezku rozhodčí nezaznamenali a nakonec ji vyhlásili, bůhví proč, na čtvrtém místě. Aby ji po upozornění posunuli na první místo a na čtvrté se snad snažili umístit Jolanku nebo jak, která ale zase doběhla až za pátou Julinkou a navíc by děvčat na prvních pěti místech pak bylo šest. My tedy s jistotou víme, že Terezka zvítězila, a pak se domníváme, že Julinka obsadila možná páté a Jolanka možná šesté místo. Ruku do Jíváku bychom za to ovšem nedali. Podobně v kategorii chlapců skončil Miky podle pořadatelů někde za pátým místem, ačkoliv my jsme se shodli, že ještě 100 m před cílem jsme ho mezi chlapci registrovali s náskokem na čtvrtém místě. Nevadí. Co víme s jistotou a čeho si všimli i pořadatelé, je, že v závodě díky mohutnému a dramatickému finiši doběhl na děleném prvním místě Vincent Antonín (a tentokrát to nebyla chyba pořadatelů, že by vyhlásili Vincenta a Antonína, opravdu tam byl ještě jeden kluk :-). O dost přehlednější to pak bylo v kategorii starších dětí, které měly trať ztíženou například i významně delším broděním, kde byl na pátém místě vyhlášen (a snad tak tedy i doběhl) Tobik Veselý. Jeho výkon je o to hodnotnější, že do starší kategorie proklouzl jen o pár dní a byl tak ve startovním poli nejmladším závodníkem. Gratulace a poděkování za vzornou reprezentaci tak letos patří nejen dospělákům, ale také naší zářné budoucnosti.

Zvláštní poděkování směřuje tradičně Lucce a bratřím Frenclům za pohoštění a zázemí na Loučeni, které bylo letos ještě zpestřeno oslavou Martinových padesátin. Martinovi touto cestou ještě jednou gratulujeme a zpětně litujeme i jedné jeho nevyužité šance ve fotbalovém zápase a tím i promarněné šance stát se prvním skórujícím padesátníkem v historii Bakajda fotbal týmu.

Soukolí dějin jsou neúprosná. Generace mladých dospějí, vydají ze sebe to nejlepší, aby pak pozvolna ustoupily zase těm mladším. Vítáme mezi sebou Barču, která, ač nevědomě, přišla na svět jako zvěstovatel toho, že jedna taková generace, jejíž skutky se ještě včera měřily silou, se nyní vydává na cestu dozrání k moudrosti, zatímco ta jiná se teď hlásí k veslům a ujímá se kormidla. Blahopřejeme Barunce, že se narodila tak skvělým rodičům. Blahopřejeme Adélce a Jardovi, že mají tak překrásné mimčo... Byť tedy dle dostupných informací zatím není jasné, ze kterého z nich Baruška pobrala více podoby... Někdo tak v přiložené fotce možná spatří malou Adélku před čtvrt stoletím, jak trpělivě vyčkává, kdy už se konečně tatík vrátí z Reichu a přiveze nějaké marky na přesnídávku... Pozorný divák se ovšem nenechá splést prvním dojmem a ve spokojeném výrazu malé princezny následně odhalí také nápadnou reminisinscenci Jarinovy tváře zabalené do spacáku v Blažimi u ohně... Ať tak či tak, my si přejeme, aby Barunka byla krásná jako maminka a chlastala jako tatínek, celé rodince pak přejeme hodně zdraví a lásky a těšíme se na shledání!

Prestižní Miňďův memoriál na bakovských dvorcích i letos ovládla dvojice Malina brothers, když - stejně jako loni - neztratila cestou za titulem ani jeden zápas. Na druhý nejvyšší stupínek pomyslně vystoupali bratři Blažkovi, kteří tak dali zapomenout na loňský rozpačitý ročník a svým výkonem oprášili dávno zašlou... no, zůstaňme u toho, že prostě něco oprášili. Na krásném třetím místě skončila sympatická dvojice Martina+DJ, předvádějící divácky atraktivní útočný tenis. V přímém souboji o druhý flek s Blažkovými podlehli až v samotném tie-breaku. A přesto, že dle upravených pravidel vstupovali coby smíšený tým do většiny zápasů s náskokem 2:0, by s největší pravděpodobností brali třetí místo, i kdyby žádným způsobem zvýhodněni nebyli. Čtvrté místo vybojovala dvojice Hozan+Sedy coby živá ukázka toho, že ani relativně stabilní psychikou nepřečůráš fatálně labilní tenis. Na pátém místě skončili naturalizovaní Pražáci z Moravy Matcha s Ventilkem, kteří téměř v každém zápase srdnatě kousali, jen se nakonec asi neprokousali k vítězství tolikrát, kolikrát by si sami přáli. Šesté místo bere trojice Libor + Petr z Veselé + Bacil. Bacil, který nemohl nastoupit kvůli zdravotní indispozici Karla Blažka a přijel na turnaj v pozici diváka a náhradníka, se do hry dostal už ve třetím kole poté, co Libora kvůli zdravotní indispozici opustil Petr. Dvojice v prvním i druhém složení předváděla pohledný tenis, o kterém by se však ve výsledku dalo říci to samé, co padlo již výše, k pevným nervům přidat v rozhodujících okamžicích pevnější ruku. Na sedmém místě se umístila smíšená dvojice ve složení Ivča Kys.+Ondra Kys. Ondra na poslední chvíli zaskočil za původně nominovaného taťku Oldu, kterému seklo v zádech, a to v takové míře, že i při samotném pohledu na něj se ostatní hráči a diváci chytali za kříž. Ondra tak alespoň za pomoci matadorky mamky nakoukl do světa světového tenisu a v budoucnu o něm určitě ještě uslyšíme.

I přesto, že turnaj proběhl v poklidném a přátelském duchu, prakticky ihned po skončení turnaje se v kuloárech začalo hlasitě spekulovat o údajném sportovním rozchodu tolik úspěšné a srandovní dvojice bratří Malinových. Důvody známé nejsou, hovoří se o ztrátě motivace, vyhoření, ale i o sebeuspokojení či naopak neuspokojení. Podle důvěryhodného zdroje obeznámeného se situací však již dokonce mělo dojít k úvodnímu jednání mezi jedním z vítězů a jiným, také již ne tak mladým ale stále ještě dost talentovaným tenistou. Pokud se tyto domněnky potvrdí, není vyloučeno, že se dočkáme malého personálního zemětřesení s celou lavinou přechodů a přeběhů v jednotlivých týmech. Aktuálně nepřehledný vývoj budeme bedlivě sledovat a veškeré novinky ze světa bakajďáckých bílých lajn vám přineseme jako první!

Díky klucím Malinovým za organizaci, účastníkům za výkony a nebývale široké divácké návštěvě za podporu!

Výsledky turnaje Rolanda Miňďose 2020: 1. Vojta+Viktor, 2. Adam+Janek, 3. Martina+DJ, 4. Hozan+Sedy, 5. Matcha+Ventilek, 6. Libor+Petr/Bacil, 7. Iva+Ondra Kys.

Miňďův memoriál zná svůj termín a místo: 13.6.2020, tenisový areál V Podstrání v Bakově nad Jizerou. Opět se bude jednat o turnaj ve čtyřhře. Letošní ročník pod organizační taktovkou loňských žampiónů Vojty a Viktora však přináší jednu zajímavou změnu v pravidlech. Smíšený pár bude do souboje s čistě mužským týmem vstupovat vždy s náskokem 2:0. Čistě dámský pár proti čistě mužskému pak s náskokem 3:0. Hypotetický souboj dívčího týmu se smíšeným pak začne výhodou 1:0 pro dívčí tým. Od zavedené novinky si slibujeme větší dramatičnost a napětí. Mužské týmy proti sobě nastoupí vždy za rovného stavu, tedy pokud do toho nepočítáme psychický hendikep... Trénujte a hlaste se Vojtovi. Osobně nebo přes fórum.

Přátelé promořování, jak jistě víte, řádná jarní brigáda oddílu se uskuteční v termínu 22.-24.5.2020. Abychom mohli kvalitně těžit, ježto zima se neptá, co jste dělali v době karantény, potřebujeme každého chytrého. Ti ještě chytřejší se nahlásí Vláďovi dopředu i se soupisem nářadí či dovedností, jež mohou v zájmu obecného blaha nabídnout. O dostatek desinfekce a něco košer covid-free k jídlu se u příležitosti oslavy vstupu do třetí třetiny zralé dospělosti (podle jiných zdrojů též období mladého věku) postarají Martina a Viktor - pánbůh jim to oplať věčným mládím.

Jistě již netrpělivě vyhlížíte zprávy k dalšímu ročníku Miňďova memoriálu. Informace máme zatím i vzhledem k přetrvávající situaci kusé. Turnaj by se měl nakonec uskutečnit opět v Bakově nad Jizerou, ale vzhledem k tomu, že se zřejmě rozběhnou tenisové soutěže, stále čekáme na volný termín. Preferujeme 13.6., záložní datum je 20.6. Jasno by mělo být zhruba do dvou týdnů. Zatím trénujte!

Personální situace v našich A a B týmech byla až do samotného okamžiku startu (a vlastně i po něm) natolik spletitá, že jsme si nedovolovali vás o čemkoliv předem informovat. Fakt je ten, že účast Bakajďáků byla nakonec hojná, třebaže se nám rozplizla netradičně i do jiných kategorií a jiných týmů.

Nejkvalitnější výkon uplynulou sobotu předvedl tým Bakajda A, který nakonec startoval ve složení Matěj, Vojta, Vláďa, Pepa Fr. a Ondra Preněk a po vyrovnaném zkušeném výkonu doběhl do cíle na 37. místě v čase 5:52:26 hod. Pochvalu zaslouží především náhradník veterán Vláďa, který se ve vzniklé personální nouzi neotočil pinďourem ke zdi, nýbrž sebevědomě přímo k nám. O pouhých 20 míst za áčkem ;-), tedy na 57. místě v čase 6:47:49 hod., skončilo béčko ve složení Libor, Hafik, Dan S., Bulďa a David Lindr. Původně tedy s béčkem odstartoval Adam. Ten ovšem prodělal noční virózku (výjimečně to s chlastem nemá nic společného), takže když záhy po startu poblil obě hromovské sjezdovky, duchapřítomně telefonicky kontaktoval na start individuální padesátky čekajícího Davida, vyslal ho na trať, cestou mu předal číslo a nechal ho stíhat zbytek týmu. Tato anabáze sice stála béčko asi 20 minut času pročekaných na prvním checkpointu, ve finále ale znamenala propad stejně jen o zhruba 3-4 místa v pořadí. Odměnou pro tým za to byla následná společná hodinka jízdy s později vítězným týmem žen na 50-kilometrové trati. (Věděli jste, že je možné ráno ve čtvrt na sedm nakojit dítě, pak si střihnout padesátku a znovu ho nakojit až odpoledne, až laktátek opadne?). Za bé tým (nebo jak my říkáme: Boe tým) bych rád vyzdvihl Libora, který to odjel s dnou a na práškách a s pozoruhodně stoickým výrazem, Bulďu, který se o své účasti dozvěděl den před závodem, a Davida, který neváhal obětovat osobní ambice i vidinu o 20 km kratší trati a zachránil náš tým před jistým odstoupením.

Po tratích nad Špindlem se ale proháněli i jiní protřelí Bakajďáci. Olda s DJem tentokrát učili lyžovat Kněžmosťáky, není proto divu, že s nimi objeli jen 50 km trasu ;-). Na té si však vedli chlapácky a dokončili závod na 8. místě celkově a 6. místě v kategorii mužů s časem 4:33:26. No a svého zástupce jsme tentokrát měli i v závodě mužů na 50 km individuálně. Štopka to pojal po svém, takže si cestou i dobře popovídal, i zvládl zrecyklovat sem tam nějakou krabičku s džusem, i stihl před cílem, zatímco jeho soupeři zběsile finišovali, s rozvahou mentálně zrekapitulovat právě nabyté zážitky. Možná to není ta úplně nejdůležitější informace, ale do cíle dorazil na 112. místě celkově a 39. místě v kategorii, v čase 5:18:18 hod.

Nezbývá než povzdechnout nad neúčastí našich žen, které se dle mnoha indicií letos v zimě sešly ve vzácně vyrovnané a velmi působivé běžecké formě. Pouze jejich vlastní nerozhodnost je připravila o jistojistou bednu v závodě na 25 km a s tím spojenou věčnou slávu.

Skol a zase za rok! (Sorry, fotku mám jen boečko)